Duše trampa je poetická
Moje-trampske-povidani
Odchází léto,
smutno je mi.
Listí pod botou
šustí, vzdychá,
než naděješ se
mlhy padnou a zakryjí
vše závějemi...
Ještě však ptáci pokřikují
a bezstarostně skotačí,
jen na drátech
se tažní rojí,
rovnají pírka před
tou cestou
a jak by také ne,
vždyť mnozí
letí poprvé...
Leťte a záhy vrťte se
nám zpátky.
Vítat vás budou
zase z jara
naše dvorky
i předzahrádky,
pole a louky,
zahrady, lesy
i tiché tůňky v polostínu,
jen nepropadejte,
jak dneska já
bázní a také splínu.
Jaro si ale v duši chovám
a to mne brzy vyléčí
a zase dodá sil
dosáhnout
na vytyčený cíl !